Zpět

Compliance a trestní právo

03.01.2018 Autor: Mgr. Alice Kubíčková, LL. M. Kategorie: Trestní právo

Compliance programy byly v minulosti spíše výsledkem vyspělé firemní kultury, právního a etického uvědomění vedení společnosti, které chtělo, aby ve společnosti byly řádně dodržovány právní předpisy a respektována etická pravidla. V českém právním prostředí jim však z hlediska trestního práva přidala na popularitě Novela TOPO, která umožňuje společnostem, aby se zprostily trestní odpovědnosti za spáchaný trestný čin.


Novela zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob (dále „Novela TOPO“) dává společnostem možnost vyvinit se z trestní odpovědnosti bez ohledu na to, která ze zákonem vymezených osob se protiprávního jednání dopustila. Před Novelou TOPO mohla společnost zabránit přičítání důsledků za spáchaný trestný čin pouze v případech, kdy se trestného činu dopustil zaměstnanec při plnění pracovních úkolů nebo osoba v obdobném postavení. Pokud ale společnost slovy zákona „neprovedla povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců, anebo neučinila nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků“, tedy řádně své zaměstnance neproškolila a nekontrolovala, nemohla se zbavit odpovědnosti ani tak. Nově ale Novela TOPO zavedla, že možnost vyvinění neboli tzv. liberalizace společnosti se vztahuje na všechny osoby, které spáchají protiprávní čin v zájmu společnosti nebo v rámci její činnosti, pokud jednaly jako:

  1. statutární orgán nebo člen statutárního orgánu společnosti (např.: jednatel, člen představenstva apod.);
  2. osoba ve vedoucím postavení, která u společnosti vykonává řídicí nebo kontrolní činnost (např.: valná hromada, členská schůze, člen dozorčí rady apod.);
  3. ten, kdo vykonává rozhodující vliv na řízení společnosti (v tzv. koncernu);
  4. zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení při plnění pracovních úkolů.

Nové pojetí institutu vyvinění tak umožňuje, aby v případě, že některá z výše uvedených osob spáchá protiprávní čin v zájmu společnosti nebo v rámci její činnosti, se tato společnost zprostila trestní odpovědnosti, pokud vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu zabránila. S ohledem na formulaci tohoto ustanovení se však logicky nabízí otázka, jaké činnosti budou naplňovat podmínku vynaloženého veškerého úsilí, které lze po společnosti spravedlivě požadovat. Definici s jistotou naplní až rozhodovací praxe soudů. Již nyní lze však s určitou mírou pravděpodobnosti předpokládat, že řádné a transparentní používání compliance programů by tímto liberačním důvodem mohlo být, a lze očekávat, že budou společnostmi v hojné míře využívány.

Odborná veřejnost se však shoduje, že za účelem zproštění se trestní odpovědnosti bude nezbytné, aby společnost přijala efektivní a dobře fungující compliance program, který jí bude tzv. šitý na míru a bude vyhovovat všem jejím potřebám. Rovněž se předpokládá, že společnost bude opakovaně seznamovat členy svých orgánů a zaměstnance s jeho zněním například prostřednictvím školení a bude důsledně kontrolovat nejen samotné absolvování školení, ale také znalost (testování) a dodržování tohoto programu. Všem společnostem lze také doporučit, aby v rámci programu nastavily vnitřní procesy, které by vyhledávaly a vyhodnocovaly případná rizika nebo dokonce páchání samotné trestné činnosti, a v této souvislosti přijaly nápravná a sankční opatření, která mohou vyústit i v samotnou spolupráci s orgány činnými v trestních řízeních.

S ohledem na Novelu TOPO předpokládáme, že compliance programy budou u nás v oblasti trestního práva stále populárnější a řada zaměstnavatelů bude k jejich přijetí spíše směřovat. Ne snad proto, že by společnosti chtěly ve větší míře páchat trestnou činnost, ale často dají na dobrou radu právníků a raději přijmou zákonem předvídaná preventivní opatření, než aby následně bojovaly s podstatně nepříjemnějšími následky. Finanční prostředky vynaložené na vytvoření a zavedení compliance programu jsou zpravidla několikanásobně nižší než důsledky a finanční sankce, které postihnou společnost při uložení trestu za spáchaný trestný čin, jenž jí byl přičten. Pro úplnost jen uvádíme, že společnosti může být za spáchaný trestný čin uložen například peněžitý trest v denní sazbě až do výše 2 mil. Kč, trest zákazu činnosti, trest propadnutí majetku nebo také až trest zrušení společnosti, přičemž všechny tyto tresty mohou být pro společnost ve svém důsledku likvidační.

Právní předpisy citované v článku

(předpisy jsou vždy citovány ve znění pozdějších předpisů, pokud není výslovně uvedeno jinak)